Často pro nás bývají cenné osobní zkušenosti druhých lidí. Právě zde se totiž víra ukazuje v každodenním životě.

Neměnil bych za nic
Věřím, že každý člověk hledá usmíření, pokoj, pravdu…někde v hloubi srdce. Někdy tu touhu přehlušíme a někdo ji i úplně zabije.
Někdy nám paradoxně může pomoct tuto touhu odkrýt i něco těžkého – bolest.
Moje hledání smyslu začalo, když mi bylo šest let. Tehdy mi zemřela babička a já jsem nemohl přijmout – přes všechno, co mi říkali druzí –, že by její život nijak dál nepokračoval. Rok po sametové revoluci jsme byli s kamarádem a s našimi maminkami na filmu Ježíš. Pamatuji si, že mne film zaujal a že jsem měl ten pocit, že je v kinosále Ježíš živý, že jeho příběh neskončil před dvěma tisíci lety. Tento můj silný dojem „dorazila“ modlitba, která se objevila na plátně na závěr filmu. V té chvíli jsem v duchu odevzdal svůj život Ježíši a poprosil ho, „aby si mne vedl, jestli fakt existuje“ Opravdu se od té doby něco změnilo a já vnímal, že s někým mluvím, že se o mne někdo stará, prostě takové zamilování se, i když to zní asi zvláštně. Po roce jsem se nechal pokřtít. V tu dobu se udály v naší rodině zlé věci: můj bratr přišel násilně o život, sestře zemřel manžel a teta zemřela na rakovinu. To vše v jednom roce. Přesto mne právě nalezená víra v Boha pomohla najít nějaký smysl i v tom těžkém, co ani Bůh jistě takto nechtěl. Ježíš mi dal do srdce pokoj a naději. Již téměř dvacet let žiju s Kristem a neměnil bych za nic!

Schoulenou a zraněnou ovečku postavil na nohy
Přesně si pamatuji silvestrovskou noc před skoro šesti lety. Všichni v domě už spali, zapnula jsem v podkrovním pokoji PC a brouzdajíc po internetu jsem narazila na článek P. Michaela Slavíka „Křest Duchem dnes“.
Po přečtení jsem si pomyslela, jestli je to vůbec katolický kněz – vždyť jsem pokřtěná, biřmovaná, ale tady stálo něco zcela nového. Vypnula jsem počítač, v hlavě jako v úlu… jen jsem v modlitbě zoufalce zvolala: „Jestli je pravda, co ten kněz píše, tak mně to, Bože, všechno dej a naplň mě Duchem!“ A Bůh dal. Začala jsem se modlit v jazyku a přišel hluboký pokoj a nezměrná radost. Zakrátko mi Pán ukázal na sv. Františka z Assisi, o kterém jsem téměř nic nevěděla. Několik měsíců jsem zvažovala, co s tím a přitom četla knihy o Františkovi. Také jsem na internetu našla texty o františkánské spiritualitě a to mě tak uchvátilo, že jsem na nic nečekala a vyhledala nejbližší františkány. Františkánská rodina je mi vzácným pokladem, který mi dal Bůh už tady na zemi. Chtěla bych povzbudit všechny, ať jste svobodní nebo žijete v manželství – pokud se Vám srdce radostně chvěje, když slyšíte o sv. Františkovi a františkánech a toužíte putovat hlouběji do Boha, tak pro nás sv. František založil ve 13. století laický františkánský řád. Můžete mi napsat na hanna (zavinac) reichsfeld.cz a více se dočíst na www.sfr.cz.
Ve svém životě jsem zakusila, že Ježíš je skutečně ten, který nejen v době apoštolů, ale i dnes rozvazuje a osvobozuje, těší, obvazuje rány, hojí a uzdravuje, dává trvalou radost a pokoj. Je pro mne opravdový přítel tady a teď – Emanuel, živý Bůh. Schoulenou a zraněnou ovečku postavil na nohy a já mohu jít a svobodně dýchat.
Přeji vám pokoj a dobro!