Domů > Aktuality > Víťa Marčík: Láska začíná při setkání s druhým člověkem

Víťa Marčík: Láska začíná při setkání s druhým člověkem

Víťa Marčík: Láska začíná při setkání s druhým člověkem Publikováno

Hned první den festivalu o víře Bůh v UH – Františkánské misie si srdce návštěvníků získal herec, muzikant, zpěvák, komediant a především velmi hluboký člověk Víťa Marčík. Na jeho představeních se nikdy nikdo nenudí. Vtáhne do děje diváky, kteří mnohdy reagují výbuchy smíchu. Mezi kaskádu fórků, vtipů a narážek ale dokáže Marčík vždy propašovat nějakou hlubokou myšlenku týkající se mezilidských vztahů i vztahu člověka k Bohu.

Můžete prozradit, pokolikáté se účastníte festivalu Františkánské misie?

Podruhé. Vloni jsem byl v Praze. O misiích jsem poprvé slyšel, když byly v Českých Budějovicích. Bylo mi tehdy moc líto, že jsem se jich nemohl zúčastnit, protože jsem hrál jinde.

Myslíte si, že má smysl pořádat misie na Slovácku, kde je poměrně hodně tradičních věřících? Je to vůbec zapotřebí?

Já si myslím, že možná je to tady víc potřeba než v Praze. Misie, jak je cítím já, jsou hlavně ozdravením církve. Ani tak nejde o oslovování lidí zvenku, což je samozřejmě důležité a nutné. Já si ale nějak čím dál víc uvědomuji a cítím to tak, že je důležité, abychom zapalovali a uzdravovali sami sebe. To znamená, jakoby dovnitř. Kolikrát jsem totiž zažil situaci, kdy jsem si říkal: „Pane Bože, dělám něco pro tebe“, a když jsem se vracel, uvědomil jsem si, že on dělá víc pro mne. Máme pocit, že něco děláme pro druhé, ale dělá se pro nás.

V Uherském Hradišti jste již odehráli Sněhurku a sedm trpaslíků. Nač se ještě mohou návštěvníci těšit?

Ve čtvrtek budeme hrát Bajaju a v pátek Šípkovou Růženku. Vždy od šestnácti hodin.

Vedle hraní ale stále něco tvoříte tady v tom stanu na Masarykově náměstí. Co vyrábíte? Proč se stále ozývá ťukání do dřeva?

To je právě to nejdůležitější, co tady děláme! Vyrábíme postele. Láska totiž nezačíná ani nekončí v posteli. Jedna paní mi ale na toto moje tvrzení řekla: „Ona začíná v posteli, protože se děti rodí v posteli a zároveň také většinou umíráme v posteli.“ To se mi líbilo, ale do toho mi  žena mého syna řekla, že ta paní nemluvila o lásce, ale o životě. A je to pravda. Láska nezačíná v posteli, ale při nějakém setkání s druhým člověkem. A ani nekončí v posteli, protože my nevíme, co je po smrti; a to je nádherné. Proto tady vyrábíme manželské postele.

Vrátím se ale zpět k evangelizaci na ulici. Jak na to jít, aby člověk druhé skutečně oslovil?

Když je evangelizace, tak mne strašně moc baví řádit na ulici, protože tam člověk osloví nevěřící. Je to krásné, ale zbytek života musí každý někam dojít. Pokud budou živé farnosti, tak ty žijí. Lidé potkávají druhé a ti si řeknou, že se tam něco děje. Přirozená evangelizace vychází z živých lidí. My musíme žít a umět přirozeně předávat lásku, protože bez té není nic.

Lenka Fojtíková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru